Kajakošoulačka

Publikoval/a Jakub Kabát dne 24.3.2014 | 11 příspěvků | Uprav příspěvek

Na rudlíku k vodě? Proč ne.
Z posledních dnů jsem si nevybral zrovna ten nejhezčí a nejteplejší, ale někdy si člověk vybírat nemůže a tak jsem alespoň vyzkoušel Kilroye v dešti. Byl jsem zvědavý na kolik mě bude omezovat absence vylévacích otvorů. Výsledek? Nijak zvlášť, uvádím to hned na začátku, aby někdo nečekal nějakou zápletku s potopením lodě. Měl jsem s sebou kolegu spongeboba a při běžném dešti, který mi ani příliš neznepříjemňoval rybolov nebylo třeba ani houbu použít. Napršená voda nezaplnila za tři hodiny ani prolisy v podlážce kajaku. Ocenil jsem dekl, který mi umožnil schovat pod něj pro transport od baráku sedačku a kyblík s krmením a nástrahami a tím je uchovat o něco déle v suchém stavu.
Hezky v suchu!
Příjemně mě překvapilo, když jsem pod deklem mohl mít schovaný kyblík i při chytání a přejíždění, aniž by mi toto uspořádání ubíralo pohodlí.

17l kyblík pod nohama není v Kilroyovi problém

Dnešní výprava pro mne byla i premiérou na řece a tak jsem si hned na začátku cvičně zkusil vyjet proud vytékající z vodní elektrárny.

Podařilo se, ale ta pravá zkouška ohněm, potažmo vodou, mě teprve čekala. Abych řekl pravdu, víc než na samotné rybaření, jsem se těšil na projížďku jako takovou. Lehký adrenalin před menšími peřejemi jsem si náležitě užil a jel bych i víckrát, bohužel opačným směrem už to taková legrace nebyla.
Dravý proud ?
Nikdy jsem nejel vodu, takže jsem si svůj premiérový průjezd opravdu užil, až se mi na tváři vykouzlil upřímný úsměv. Kotvení jsem dneska volil co voda dala, jednou zaparkovaný na mělčině, podruhé opřený o skálu a přivázaný k větvi. Potřetí stačilo vyhodit 2,5 kg kotvu. Zkrátka žádná velká věda, v jednoduchosti je krása a při mém dnešním vycházkovém pojetí byla taková řešení naprosto ideální.
Kotvení proti prší u skály ?
Občas jsem se trochu pral s ovladatelností Kilroye v proudu, který se do mě občas pěkně opřel a já si zapádloval o něco víc, než by bylo třeba. Při zpáteční cestě jsem zjistil, kde leží hranice mých sil a vodáckých schopností. Při pokusu o vypádlování největšího proudu, jsem si špatně najel a dostal pořádnou facku v hlavní proudnici, div jsem nebyl natlačen na skálu.
Tak tohle jsem už nezvládl, pokračovat jsem musel kousek po břehu dvojkou s lodí na provaze.
Dobře to dopadlo a pokud jsem dokázal udržet přímý směr proti proudu, byl jsem až překvapen, co se mi podařilo vypádlovat. Byla to krásná a trochu drsná vyjížďka, ale bylo to po dlouhé době něco opravdového. Ryby jsem chytil prakticky všude, kde jsem se zastavil, hlavně skaláky, menší jeseny a plotice.
První z mnoha ulovených skaláků.
Nic převratného, chytil bych je pravděpodobně i při šoulačce ze břehu. Dnešní výprava ale měla něco navíc, něco nepopsatelného, na co se už zase těším a v nejbližší době vyrazím znovu ukrást přírodě trochu romantiky.