Publikoval/a Jakub Kabát dne 11.9.2014

Pejsek kterej kouše, ale neštěká.
Naplánovaná dvoudenní výprava na Lipno nevyšla, a tak nám cenou útěchy byl alespoň krátký večerní výlet s kajaky. Už jsem letos ani nedoufal, že se mi podaří letos pokořit hranici osmdesáti centimetrů, ale povedlo. Zhruba po hodině házení bez záběru, přišla neskutečná rána do prutu až se rozprchly rybičky na hladině. Jednoznačně nejtvrdší záběr, co jsem kdy snad měl, což bylo i tím že zabral nakrátko skoro pod kajakem. Ryba kopla do šňůry a mě v tu chvíli bylo jasné, že to bude sumec. Ryba se bránila docela urputně. „Je to slizák“ volal jsem na Karla, než se ryba ukázala na hladině. V tu chvíli se mi roztřásla kolena a stejně roztřeseným hlasem jsem Kájovi oznamoval novou skutečnost, s kým že to mám čest. Kája zprvu nevěřil, ale přece jen mu zvědavost nedala a dojel se přesvědčit na vlastní oči, a hlavně na vlastní foťák, za což mu dík, protože tuhle krásnou 82 cm dlouhou rybu, si budu rád připomínat. Další meta je 90 cm, tak snad se někdy povede …

Sdílej: